Proč "tomu" chcete píchat náušnice?

V pondělí 15. listopadu proběhne pražská premiéra časosběrného dokumentu režisérky Dagmar Smržové o rodině, která se vyrovnala s přijetím skutečnosti, že se jí narodí dítě s vážným postižením, kvůli němuž pravděpodobně záhy po porodu zemře. V neděli 14. listopadu je v první premiéře film promítán ve Zlíně, ve městě, v němž rodina žije.

**O dnes již tříleté Juliánce, jak se děvčátko s Edwardsovým syndromem jmenuje, vznikl celovečerní dokument, který si klade za cíl otevřít vážnou diskusi, a to v době, kdy se vrůstajícími možnostmi prenatální diagnostiky trvale vzrůstá i počet zabitých nenarozených a zároveň vyhledaných postižených dětí. Dokumentaristka Dagmar Smržová vysvětluje, že k tématu nechtěla přistupovat publicisticky. Cílem dokumentu nemá být poukázání na lékařské omyly.** "Chtěla jsem spíše říci, že bychom se neměli za každou cenu vyhýbat cestě, kterou máme předurčenu. Nemusí to být vždycky dobře," doplňuje režisérka silného dokumentárního filmu.

Nechci, aby se mnou lékaři takto jednali

To jsou části ohlasů, které Dagmar Smržové po zveřejnění filmů chodí dnes od žen, které během těhotenství zastihla větší či menší míra podezření na ne zcela zdravé očekávané dítě. Paní režisérka vidí velký problém nejen v oblasti přístupu lékařů, ale v medicínském pokroku, který bývá v takových případech na úkor lidského života, a říká: "My máme nízkou porodní úmrtnost, což svědčí o vyspělosti naší vědy, ale zároveň máme jednu z nejvyšších potratovostí v EU. A to, myslím, není dobře. Nevíme navíc, kolik potracených dětí kvůli špatným prenatálním výsledkům mohlo být zdravých. Nikdo to neeviduje."

Sama maminka Juliánky k filmu říká: "Nejsem vůbec typ, co by byl rád středem pozornosti. Manžel byl pro natáčení hned, mě museli on i režisérka déle přemlouvat. Měla jsem těžké dilema, zda takto někoho pustit k sobě a odhalit své soukromí. Přesvědčila mě hlavně osobnost režisérky, měla jasno, proč a jak chce toto téma točit, čím může být dokument přínosný. Když to řeknu lidově - normálně mě ukecala."

Bylo toho hodně

Rodiče Juliánky říkají, že podle nich je jednou z cest jak snížit potratovost výchova společnosti, informování o možnostech života s postiženými dětmi a vůbec znalost této problematiky. A proto vlastně dávají část svého soukromí v plen.

V rozhovoru, který rodiče poskytli pro blog Jany Makovcové (iDNES.cz), maminka děvčátka, paní Šárka, dále doplňuje: "Jinak jsme si vyslechli různé názory – že jsme otřesní rodiče, kteří nezabili své dítě, protože „je humánnější zamezit narození postiženého dítě, než potom řešit jeho integraci do společnosti“, že už jsme mohli být těhotní s dalším místo toho, abychom teď s tímto byli na vyšetření, jestli svého rozhodnutí nelitujeme, proč „tomu“ chceme píchat náušnice, proč se vlastně zajímáme, zda jde spravit rozštěp, proč „to“ raději nenecháme v klidu umřít... bylo toho hodně."

Režisérka Dagmar Smržová natočila před tímto filmem na podobné téma i dokument, který vysílala Česká televize v červnu letošního roku. Přinesl obrovský ohlas. V působivém dokumentu Dagmar Smržové vystupují ženy, kterým byla v těhotenství prenatálně diagnostikována těžká vada plodu a stály před rozhodnutím, jestli svoje dítě donosí, a nebo těhotenství ukončí potratem. Všechny sledované hrdinky se nakonec rozhodly své dítě přijmout se vším všudy a případně s ním i přečkat odchod z tohoto světa. Ženy popisují cestu, kterou zvolily, a dopady jejich rozhodnutí na ně samotné i jejich blízké okolí.

Kromě premiéry 18. 11. ve Zlíně a pražské premiéry bude televizní kanál HBO vysílat film 18. 11. 2010 ve 22 hod., 24. 11. v 16.45 hod. a 29. 11. o půlnoci (http://www.hbo.cz/movie/zachrante-edwardse_-69951). Více informací o filmu najdete na stránce ČSFD.